Koľký rok ste na Filmovke?

Já jsem sem poprvé přijela, a teď jestli mě paměť neklame, v roce 2003. To byl můj první ročník, a zároveň hned trošku pracovní ročník, protože jsem psala do Filmových listů, tenkrát pod vedením Ivy Baslarový. To bylo moje iniciační seznámení se s Filmovkou. Ale musím říct, že sem nejezdím pravidelně každý rok, ale vždycky se sem ráda vracím. Nejen kvůli filmům, programu a retrospekcím, ale i proto, že se mi líbí duch tohohle místa a celková atmosféra tyhle akce.

Aký bol posledný najlepší film, ktorý ste videla?

Ve Varech jsem viděla film, o kterým, si myslím, že byl zbytečně utopený v programu. Byl uvedený pod festivalovým názvem All inclusive (pozn. redakcie: Aftersun). Je to debut skotský režisérky Charlotte Wells, který byl uvedený v Cannes, kde vzbudil docela velkou pozornost a myslím si, že zaslouženě, protože jde o vynikající, velmi intimní a komorní drama, přičemž jsou tam i skutečně odlehčení momenty. Je to příběh 12-letý slečny, která je s tatínkem na dovolený v Turecku a my si postupně skládáme obrázek z různých vizuálních indicií, protože se nikdy neříká napřímo, že to pravděpodobně byla jejich poslední dovolená. Tatínka vidíme v záchvatech deprese a sledujeme, jako si evidentně neléčená, diagnóza začíná pomalu vybírat svou daň. A celý je to velmi dobře natočený, není to šílený a jsou tam kouzelné záběry jak od našeho milovaného Douglase Sirka.

Čo máte na Filmovke najradšej?

Mám ráda programové sekce, o kterých si myslím, že jsou selektování s velkou péčí. Třeba letos je to právě Martin Frič, ale pamatuju si, že tady bylo před léty téma Americký filmový muzikál, a to jsem přijela sem speciálně kvůli téhle sekci, protože tady byli k vidění filmy, které jinak nešlo vidět jinde. Kromě retrospektivních sekcí mám ráda i ten doprovodný program, protože si myslím, že jednotlivé debaty jsou tady tematicky postavené velmi dobře a je fajn vidět i živé rozhovory s tvůrci nebo právě různé odborné panelové diskuze. Celá akce v tom, jak je postavená mi vlastně velmi vyhovuje. Jediný, co bych tady uvítala, by byla nějaká pečlivě dramaturgovaná sekce současného filmu. Třeba i věci, které propadnou sítem v Karlových Varech, by se klidně mohli uvést i tady. Ale samozřejmě, vím, že to naráží na různé praktické problémy i na otázku financováni sekce současné kinematografie.

Čo z programu si tento rok nenecháte ujsť?

Letos půjdu na jistotu a podívám se právě na Fričovi filmy. Všichni se vlastně těší na zlatý hřeb Filmovky, že bude projekce filmu Eva tropí hlouposti v letním kině. A já se na to těším i z důvodu, byť ten film velmi dobře znám, tak jsem ho vždy analyzovala sama a chtěla bych si užít společnou velkou projekci a vidět, jak další lidé reagují na ten film, u jakých míst se smějí a co jim vlastně přijde zábavné. A stejně tak kromě té Evy si nenechám ujít i Pytlákovou schovanku.

Oldřich Nový ve třech slovech?

Elegán, herec a režisér.

Proč právě Oldřich Nový? Čím je výjimečný?

Pro mě je Oldřich Nový výjimečný v řadě ohledů. My jsme v českém prostředí tolik herců-milovníků neměli a pořád nemáme. A přijde mi, že on uměl velmi dobře s tímhle typem pracovat i se všemi svými fyzickými rysy, které se vzpírali označení milovník. On nebyl fyzicky krásný, byl prošedivělý a menšího vzrůstu, měl kouty a skráně mu začali šedivět poměrně brzy. Ale i těmihle nedostatky se dokázal vyrovnat, protože to doháněl jednak svou elegancí, poněvadž se uměl správně oblékat a údajně vždycky voněl, a pak i tím, že uměl ženy vždy hezky umluvit a nabídnout jim iluzi společného večera nebo společné budoucnosti.

Šárka Gmiterková je česká filmová publicistka a akademička. Pôsobí ako odborná asistentka Ústavu filmu a audiovizuálnej kultúry na Masarykovej univerzite, vydala knihu o Oldřichovi Novém, publikuje pre web Českej televízie, spolupracuje s Českým rozhlasom, filmovým magazínom Cinepur a MFF Karlovy Vary. Pravidelne sa objavuje aj v podcaste o aktuálnom filmovom dianí Čelisti.